Dnes se jedná o téma hojně diskutované – ať už se to týká předmanželských či manželských smluv o majetkových poměrech. O co se vlastně jedná? Spousta lidí dnes uzavírá s druhým manželem tzv. manželské smlouvy, tedy dohody manželů o úpravě majetkových poměrů mezi nimi nad rámec či mimo rámec zákona. Z toho můžeme odvodit, že v zákoně existují dva druhy – smluvní a zákonný režim. Dle zákonného režimu vzniká společné jmění manželů uzavřením manželství, spadají tam veškerá aktiva i pasiva manželů, vyjma osobních darů, dědictví, náhrad škod pro jednoho z manželů apod., že je tam nějaká společná odpovědnost, že je tam nějaké společné nakládání se společným jměním apod. Smluvní režim říká, že takhle to nebude a manželé si vše upravují „po svém“ tak, aby jim to pěkně lícovalo.
To znamená, že mohou společné jmění zúžit (vyčlenit některé kategorie věcí či věci, které do SJM zkrátka patřit nebudou), mohou jej úplně zrušit (režim oddělených jmění), kdy každý bude mít tu svoji vlastní hromádku a vše společné bude explicitně jmenováno jako spoluvlastnictví. A cokoliv na škále od zákonného po oddělená jmění a mezi tím.
Dluhy zde patří taky. Většina manželů společné dluhy samozřejmě platí společně. Pokud si tedy manželé vezmou výhodnou americkou hypotéku bez registru HypotékyBezRegistru, většinou chtějí splácet společně. Při zvláštních režimech majetkových se to ale trochu komplikuje, neboť záleží na tom, co si manželé dohodli ve smlouvě. Lze to totiž upravit tak, že si úvěr může vzít jenom jeden z manželů a i když s tím manželka souhlasí a bude z něho těžit také a bude třeba i finančně manželovi pomáhat, nestane se dluh automaticky dluhem obou, což se zejména tím, že je tam „méněpočetná“ odpovědnost za dluh a ten druhý může, v rámci možností, dobře fungovat, i když druhý s dluhem úplně vypadne z kola ven.