Sportovní klání lidé rádi sledují již po staletí. A již po staletí nebyli atlety pouze lidé, ale také zvířata. Koneckonců, všichni jsme již slyšeli například o závodech vozatajů ve starém Řecku a Římě. Zvířecí sporty jsou tedy staré téměř jako sama civilizace, a svou popularitu si zachovávají dodnes.
V dnešní době jsou pak zdaleka nejznámějšími dostihy, ať už ty koňské či psí, avšak existuje mnoho dalších sportů, kde hrají hlavní roli zvířata. Zde však nastává otázka, zda jejich využívání k tomuto účelu není týráním. Koneckonců po nich, stejně jako po profesionálních atletech, často vyžadujeme výkony na samotné hranici jejich fyzických možností. O zranění pak leckdy není nouze – stačí si jen vzpomenout například na Velkou Pardubickou.
Je jasné, že příznivci těchto sportů jsou přesvědčeni, že o týrání nejde. Koneckonců, zvířata mají často nejlepší možnou péči a nejkvalitnější krmivo. Obojí je nezbytné k tomu, aby podávala ty nejlepší výkony. Musíme se však ptát, zda někdy nezacházíme až příliš daleko.
Jistě, u lidí, kteří mají sport se svým zvířecím parťákem pouze jako koníčka, to většinou nehrozí. Tito jej mají skutečně rádi, a jeho spokojenost je na prvním místě. Pokud se tedy angažují například v amatérském sportu, k týrání dochází pouze v minimálním množství případů, i když i zde je potřeba brát v úvahu ctižádostivost majitelů.
V profesionálním sportu, kde se točí velké peníze, je to však jiné. Zde jsou zvířata sice dobře opečovávána, avšak jsou brána leckdy pouze jako cvičební nářadí, pomůcka, která pomůže dosáhnout vítězství. Není zde příliš prostoru pro individualitu, a zvířata jsou často využívána v raném věku, aby z nich bylos nejdříve vytěženo maximum. O tom, jaké to má následky na jejich tělo, asi není třeba hovořit.
Dále je potřeba hovořit i o podávání podpůrných látek, nemusí být ani řeči. Jako v každém byznysu, i zde jde o peníze na prvním místě, a podle toho to také vypadá. Zda se jedná o týrání, musí posoudit každý sám.