Obloha se zdá při pohledu ze země nekonečná. A když se na ni prostý pozemšťan dívá a zahlédne na ní nanejvýš několik čar zanechávaných tam letadly, řekne si, že tam přece nemohou zpoždění ani připadat v úvahu. Vždyť je tam přece tolik místa, žádné semafory, žádné značky regulující povolenou rychlost, žádné ‚práce na silnici‘. Tam se to musí létat! A když se někdo náhodou někde zdrží, přece tam nahoře může dupnout na plyn a dohnat to.
Ovšem jakkoliv by se to tak mohlo zdát, skutečnost je jiná. Mnoho letišť už je dnes plně vytížených, ne-li přímo přetížených, prostor kolem nich je letovým provozem zahuštěn na nejvyšší možnou míru a ani dál od aeroportů to leckdy nebývá lepší, protože se letadla pohybují příliš rychle a potřebují tak mezi sebou z bezpečnostních důvodů obrovské rozestupy.
A tak se zkrátka někdy někde nějaké to letadlo zdrží. Kvůli zpoždění jiného stroje, kvůli pomalému odbavování, čekání na přípoje, kvůli absenci volné rozjezdové či přistávací dráhy a podobně. Za což mohou někdy zaměstnanci letišť, někdy cestující, někdy příroda, někdy to zkomplikuje bezpečnostní situace nebo třeba nějaká kalamita.
V takovém případě má člověk smůlu. Nezbývá mu, než se smířit s tím, že zkrátka odletí, až odletí, a dorazí, až dorazí.
Ovšem někdy se stane, že letecká společnost zanedbá údržbu letadla a toto zkrátka v pravém okamžiku nefunguje tak, jak má. Mohlo by být potenciálně nebezpečné, a tak musí zůstat do odstranění závad na zemi. Nebo nějaká společnost zapomene zajistit pro dotyčný let piloty a další personál, unikne jí potřeba natankovat nebo si její personál usmyslí, že si zastávkuje.
A stane-li se tak u letů v rámci EU, Norska, Švýcarska a Islandu, u leteckých společností těchto zemí nebo z těchto zemí alespoň odlétajících, náleží při dosažení dané délky zpoždění cestujícím podle regulace 261/2004 odškodnění za zpoždění letu. Adekvátní zaopatření během cesty a finanční kompenzace 250 až 600 eur.
A u společností jiných zemí se odškodňuje podle jejich pravidel.
Jenže je nasnadě, že je to pro letecké společnosti hodně drahý špás. A proto se nejednou vykrucují, jak to jenom jde. Ovšem cestující mají jednou nárok a neměli by se dát. A měli by vsadit na právníky, kteří se právě na toto odškodňování specializují, kteří vědí, jak ony společnosti usvědčit a případně porazit u soudu. A dokonce si berou odměnu až tehdy, když je odškodnění vymoženo.
A je dobře, že tu taková služba je. Protože dobře známe z dob minulého režimu, jak to vypadá, když ‚nikdo za nic nemůže‘, ‚to všechno oni‘. A dopustit to, to by byl na nebi maglajs!